Aktuality

Byli jsme a BUDEM! Vive ut vivas!

Poslední slovo na konec mé sezóny

Je s podivem, jak rychle utíká čas, který je nám vymezen k tomu, abychom mohli býti účastni na velkolepé divadelní šou, která každoročně probíhá díky šermířským a divadelním skupinám na mnoha hradech v české kotlině a na Moravě.

Dvacet čtyři let je doba, během níž jsem vymýšlel, organizoval a realizoval pro spoustu lidí okolo sebe šermířské akce, které nám přinášely radost a potěšení. V průběhu těchto let jsem postupně založil a vedl tři skupiny historického šermu a divadla, Bravus, Espadon a současný Bibus Spiritus. Zažili jsme toho společně opravdu hodně, a to na výjimečně krásných místech.

Počínaje Točníkem, kde jsem v roce 1994 udělal své první šermířské kroky pod vedením Michala Šubrta, přes Kašperk, kam jsme léta  jezdili s Bravusákama, pak následovala éra Espadonu, s kterým jsme vystupovali na Troskách, Valdštejně, Lemberku, Blatné aj.

Začátkem nového tisíciletí jsem také nakrátko založil „Hradní společnost Karla Hynka Máchy“, která fungovala v mezidobí šermířských aktivit a s  níž jsme realizovali pár prima výletů na Starou Dubou, Valdek, Týřov, aj.

V roce 2004 se začala psát historie Bibus Spiritus, který znamenal začátek „velké jízdy“. Počínaje několika ročníky historických slavností Klenozvání na hradě Klenová u Klatov, přes další výjimečná každoroční angažmá na Bezdězu, Třeboni, Sovinci, Grabštejně, dále pak například na Švihově, v Mníšku pod Brdy, Jindřichově Hradci, Žirovnici, Bučovicích, Veveří aj.

Za mimořádný považuji svůj projekt realizace šermířsko – divadelního ztvárnění příběhu Markéty Lazarové, s  nímž jsme vystupovali tři sezóny po sobě, a to na Dívčím Kameni, Landštejně a Točníku, navíc pak na prknech, která znamenají svět, v Brloze.  Následný filmový trailer, točený na Malešově, je pro mě stále vizí, která má svoji budoucnost.

V této souvislosti patří mé neskonalé díky SHŠ Streitax, kteří v tomto případě sdíleli společný osud s námi. Společně s námi také jezdili na „spanilé jízdy“ do Lazen u Strašína, které jsou nezapomenutelné. Vivat Streitax!

Komorní, ale krásné, byly také bitvy v Brloze, jež jsem organizoval dvě sezóny po sobě. Měly svou neopakovatelnou atmosféru, a to především proto, že se v táboře sešli především kamarádi ze spřátelených šermířských skupin. V této souvislosti neskonalé díky SHŠ Aesculus, kteří nám nezištně na bojišti postavili naprosto úžasný a funkční obléhací prak.

V průběhu všech těch  let jsem poznal spoustu úžasných a skvělých lidí, a to nejen mezi šermíři.  Všem patří mé velké poděkování a úcta za to, že mi pomohli realizovat všechno, co jsem si vymyslel, a že toho nebylo právě málo.

Díky Jardovi Krupkovi, dvornímu scénáristovi skupiny, jsme realizovali prakticky každý rok premiéru. Mezi výjimečná díla patřila např. Johanka z Arku, Černá rota, Soukromá válka Jiřího z Kopidlna, Karel IV. a loupeživý rytíř, O velkém nepřátelství Peregriny Pušové a Mikoláše z Potštejna etc.

Přišel čas, kdy po zralé úvaze opouštím toto“ úžasné kolbiště radostné imaginace“, abych se mohl naplno věnovat svému čtyřletému synovi Ondřejovi, kterému budu vymýšlet, organizovat a realizovat všechno to, co jsem až doteď dělal pro ostatní.

Případné další organizační a realizační věci za skupinu přebírá:        daniel.walter@gmx.com

Bylo mi ctí, přátelé! Vivat Bibus Spiritus!

Karel Knotek

 

______________________________________________________________

 Etymologie názvu Bibus Spiritus

Bibus znamená latinsky pijáci.

Spiritus  je dle výkladového slovníku vůdčí duch, inspirátor, hlavní hybatel, „duše“ nějaké činnosti.

Ve volné překladu pak znamená spojení obou slov „pijáci ducha“, tedy pijáci jakýchsi  idejí, které nás všechny spojují a dávají našemu snažení vnitřní smysl. V této souvislosti bych rád připomněl arkánu 21, kterážto říká: „Jsme stvořeni na tomto světě, abychom mohli tvořiti světy nové.“

Tedy tak v jistém smyslu činíme. To je Bibus Spiritus.


Bibus Spiritus je spolek šermířů, amatérských divadelníků, tanečníků a koňáků, milovníků historie a romantiky. Všechny nás spojuje emotivní náklonnost k fenoménu české hradní architektury a existenciální potřeba čas od času aktivně setrvávat v prostoru nesoucímu pečeť věků minulých. Dýchat atmosféru hradního nádvoří prosvíceného měsíčním svitem a návštěvníkům vyprávět  příběhy, které ukryté pod zemí vyvěrají, jak prameny v české krajině, to je svět, který nás okouzlil. I my mu dáváme kousek své duše. 
 

 

Meč